V tradiční slovotvorbě adverbiální ↗kompozitum vlastní i ↗kompozitum nevlastní, tvořené všemi slovotvornými typy kompozice (↗kompozice čistá i ↗kompozice derivační); převažuje však ↗kompozice nevlastní. S.a. lze klasifikovat podle syntaktického vztahu mezi členy na ↗přiřaďovací kompozita, většinou reduplikační (koneckonců, dennodenně), a ↗podřaďovací kompozita: příslovečná (pololeže), přívlastková (obouruč) a (často expresivní) kompozita větná, tzv. ↗citátové spřežky (jakbysmet). Z hlediska ↗onomaziologických kategorií jsou zastoupeny převážně kategorie modifikační (u reduplikačních kompozit) a mutační. Podle slovnědruhového obsazení členů se tvoří kompozita typu: (a) jméno (číslovka) + sloveso (polokleče), (b) adj. + subst. (levoruč), (c) číslovka + subst. (zprvopočátku), (d) dvě, příp. tři jména, např. zájmena n. číslovky (zničehonic, jedenapůlkrát), (e) dvě neohebná slova (užuž). Sémanticky jsou mezi s.a. zastoupena adv. způsobu (dopolosyta, jakžtakž), místa (kolkolem), času (odjakživa); dále sem patří adv. postojová (bohužel) a adv. zájmenná (málokdy). Některé spřežky lze hodnotit také jako výsledek ↗adverbializace slovních spojení. Podobně lze i reduplikovaná s.a. ze synchronního hlediska chápat jako odvozená od ↗složených adjektiv (jistojistý > jistojistě). Viz též ↗adverbium, ↗adverbializace, ↗desubstantivní adverbium, ↗deadverbiální adverbium, ↗pronominální adverbium.